Říkadla a písničky

Ukázky toho, co si říkáme a zpíváme:

 

Vítací a loučící básnička

 

Běželi lidičky na kopeček, každý chtěl zazvonit na zvoneček.

Cink, cink, cinkilink, bim, bam, ringo ding,

milé děti, zdravím vás, dneska máme úterý zas.

 

Stavím, stavím věž, po schodech tam běž

a v té věži visí zvonec, až zazvoní, bude konec.

 

Jaro

 

Jen co zima zavře vrátka, ve vzduchu se zatetelí zavinutá nemluvňátka.

Ale jen co povyrostou, sněženky hned všude rostou.

 

Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo kde jsi,

byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Hu, hu, hu, jaro už je tu.

 

Vrby se nám zelenají, na dvě strany prokvétají

Radujme se, veselme se.

Žežulička v háji zpívá, sedmihlásek se ozývá.

Radujme se, veselme se.

Byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Radujme se, veselme se.

 

Řežu proutí u potoka, hastrmanka na mě kouká.

Hastrman se rmoutí, že mu řežu proutí.

 

Had leze z díry, vystrkuje kníry.

Bába se ho lekla, na kolena klekla.

Nic se bábo nelekej, na kolena neklekej.

 

Sluníčko jak zlatý pták, vyletělo do oblak.

A pak ve svém zlatém voze, kutálí se po obloze.

Brzy z rána přijde k nám, já mu píseň zazpívám.

 

Hřej sluníčko, hřej, hory doly krej,

povyskoči si výše, na té naší střeš, kolo udělej.

Hřej sluníčko, hřej, hory doly krej,

ukaž ty mě v tu stranu, kam až já se dostanu, kde je můj milej.

 

Ťuky, ťuky, ťukalo, ve skořápce volalo.

Ťuky, ťuky ve vajíčku, nemám místo pro hlavičku.

Ťuky, ťuky, ťuk. A najednou - puk.

 

Tulipán a tulipaní, vzájemně se sobě klaní.

Až se diví okolí, že je záda nebolí.

 

Konvalinka v lese cinká na svých sedm zvonečků,

že je zcela samotinká, že ví o ní jen rodinka neposedných srnečků.

 

Pampeliška - maminka, létavého semínka.

Semínko se země chytí, roste z něho nové kvítí.

 

Až bude máje, půjdem do háje.

Co tam budem´dělati? Studánečku kopati.

Studánečku maličkú, aby měla vodičku.

 

Kde se vzaly, tu se vzaly, pampelišky v trávníčku,

ke sluníčku obracejí svojí zlatou hlavičku.

Kde se vzali, tu se vzali motýlkové, včeličky,

přiletěli, zulíbali pampelišek hlavičky.

 

V lese, v lese, na pařeze, strýček slimák leze, leze.

Kampak bychom, kampak přišli, kdyby každý takhle lez?

Směje se mu celý les.

 

Kosi, kosi, kdo tu hvízdá? Probudíte všechna hnízda.

Aby vás vzal hrom, vstal už celý strom.

 

Zahřej nás, sluníčko, pohlédni sem,

ať zpívat můžeme každičký den.

 

Léto

 

Kořeníčko, koření, od Boha jsi stvořený.

Tebe nesmí nikdo rušit, ty se musíš v stínu sušit

a já musím pytle ušít, v kterým budeš zavřený.

 

Déšť má plno práce, kropí na zahrádce,

stromy, trávu, květiny, pak se schová do hlíny.

 

Co je slyšet v lese?

Ticho, ticho, nejtišší.

Tolik ticha, že ho málem nikdo neslyší.

 

Co to chrastí, máčku, v tvém zeleném váčku?

To jsou moje semínka, já jsem jejich maminka.

 

Sklízeli jsme od rána, odpočívám, slunce svítí.

Nad hlavou mám skřivana, pod hlavou to vonné kvítí.

 

Podzim

 

Třesu, třesu stromem za tím naším domem,

třesu, třesu švestky, spadají mi všecky.

První bude do koláčku, kulatého tvaroháčku,

druhá bude do knedlíku, uvařím ho na rendlíku 

a tu třetí k tomu, tu si vezmu domů.

 

Na vinicích v celém kraji hrozny vína dozrávají,

zelená i modrá zrnka, v každé zrnku kousek slunka.

 

Jablko, loupej se mi - jadérka dáme zemi. 

Stopku trávě, vůni deštíčku,

slupku zoubkům, maso jazýčku.

 

Fouká vítr, v tom buch, buch, kaštánky letí skrze vzduch.

Pichlavá kulička jadérko chrání, hebké jak maminky dotyk dlaní.

 

Barevný drak už k nebi stoupá, opouští rychle pevnou zem.

Slunce ho září svojí koupá, ocasem mává dětem všem.

 

Letí, letí létavice, nese s sebou sílu,

nečekejme, děti, více, dejme ruce k dílu.

Až obloha se rozzáří světlem Michaela,

odvahou nás obdaří létavice smělá.

 

Sklidili jsme brambory do sklepa a komory.

Kmín a sůl, už vaří se, už nám voní na míse.

 

Dva pavoučci lezli vzhůru, stavěli si síť.

Spustili se po ní dolů, honem si je chyť.

 

Leze ježek, leze v lese, náklad ani neunese.

Do listí se zahrabal, stočil se a spal a spal.

 

Padá listí, padá z výšky, jsou to listy z lesní knížky.

Podzim do ní píše vzkaz, přiblížil se zimní čas.

 

Padá listí zlaté, rudé, je ho plná zahrada.

A co potom padat bude, až to listí opadá?

Potom bude padat sníh, co ho bude ve větvích.

Co ho bude všude, všude, jen to slunko bude rudé.

 

Zima 

 

Leden, leden, všechno přikryl ledem.

A kde včera byly louže, tam to dneska pěkně klouže.

 

Jak peřina za peřinou po obloze mraky plynou.

Pár těch peřin puklo mrazem, peří se z nich sype na zem.

Honem děti, máme práci, ať tu stojí sněhuláci.

 

Sněží, sněží potichu, kočky choďte v kožichu.

Je to kožich kočičí, vítr pod něj nefičí.

 

Obloha je celá šedá, vločka na zem cestu hledá.

A když spadne, maličká, svítí jako hvězdička.

 

Volá vločku vločka, ať prý chvíli počká,

že neví, kam padá, má zavřená očka.

 

Naříkal vrabec na zimu, že nemá doma peřinu,

že nemá kožich ani boty, nohy ho zebou od té sloty.